Žeň objevů – rok 1967 - Deset astronomických událostí roku

Senior amerických astronomů prof. Harlow Shapley měl po mnoho let chvályhodný zvyk uveřejňovat deset nejvýznamnějších astronomických událostí roku, něco jako „Top Ten“ gramofonových společností. Zdá se, že nyní se pokusil o vzkříšení této tradice dr. Owen Gingerich, mladý harvardský astronom, který je proslulý šíří svých zájmů: od výpočtu modelů hvězdných atmosfér přes historii astronomie až k řízení centra Mezinárodní astronomické unie pro astronomické telegramy. Svůj první pokus o vystižení vrcholných astronomických událostí roku přednesl na podzimním zasedání Americké společnosti pozorovatelů proměnných hvězd v Massachusetts. Dr. Gingerich je uvedl v tomto pořadí:

1. Výzkum atmosféry planety Venuše sovětskou meziplanetární stanicí Veněra 4.
2. Výsledky amerických měsíčních sond Lunar Orbiter 2 až 5.
3. Objev tří nových a znovunalezení deseti periodických komet.
4. Objev Januse, desátého měsíce Saturnu, A. Dollfusem.
5. Měření princetonských fyziků dokazující zploštění Slunce.
6. Objev D. Kleinmanna a F. Lowa z Arizony dokazující existenci infračerveného útvaru o teplotě pouhých 70 K ve velké mlhovině v Orionu.
7. Zjištění malých rozměrů zdrojů rádiové emise radikálu OH. Rozměry nepřevyšují průměr naší sluneční soustavy.
8. Záporný výsledek pokusů zachytit ultrafialové pásy molekulárního vodíku v Galaxii pomocí spektrografů na raketách.
9. Objev dalších zdrojů rentgenového záření a optická identifikace několika těchto zdrojů.
10. Objev absorpčních čar ve spektrech vzdálených kvasarů. Pozoruhodné je, že absorpční čáry mají vesměs týž červený posuv, z = 1,95, nezávisle na červeném posuvu odvozeném z emisí.

Každý takový výběr je přirozeně subjektivní a dr. Gingerich byl navíc handicapován tím, že své rozhodnutí vydal před koncem roku. Snad mi proto čtenáři Říše hvězd odpustí neskromnost, s níž se pokusím Gingerichovu stupnici doplnit:

11. Vzplanutí Novy Delphini, jež se svým charakterem liší od všech dříve pozorovaných výbuchů nov.
12. Změření úhlového průměru 15 jasných hvězd intenzitním interferometrem Hanburyho Browna na observatoři v Narrabri v Austrálii.
13. Realizace rádiových interferometrů s lokálním oscilátorem v Británii, USA, Kanadě a Austrálii, jež umožnila snížit horní mez úhlových průměrů některých kvasarů pod 0,005″ při interferometrické základně rovné dvacetimilionovému násobku použité vlnové délky.

Jsem si plně vědom, že jsem zklamal čtenáře, když jsem takto vůbec nedodržel počet, který sliboval nadpis článku, a že jsem zklamal i své kolegy, kteří jako „jiní to jinak uvidí“ a nepochybně by i seznam dvaceti událostí chtěli doplnit o další. To je riziko, které bylo třeba podstoupit, chceme-li ještě dnes udržet kontakt s tolika různorodými poznatky, jež astronomie přináší. Spěch, v němž žijeme, nedovoluje zmínit se o jednotlivých událostech podrobněji, ale navrhuji aspoň částečné řešení. Napište do redakce, který z uvedených objevů vás zaujal natolik, že byste o něm chtěli vědět bližší podrobnosti. Vaše „hlasování“ by pak bylo pro redakci vodítkem v přípravě článků pro nejbližší čísla Říše hvězd.