Kterak se žnou astronomické objevy?

Jiří Grygar, Říše hvězd, ročník 73 (1992), č. 3, str. 42

V době, kdy jsem se začínal zajímat o astronomii, byl objev v astronomii něčím zcela výjimečným. V r. 1949 vyšlo poslední (IV.) vydání proslulých Pohledů do nebe, kde jejich autor, význačný popularizátor astronomie dr. Hubert Slouka, mimo jiné napsal: „V astronomii nynější doby jsou překvapující objevy poměrně nečetné. Nové hvězdy, komety a občas se vyskytující velké meteory přinesou někdy změnu do pravidelných pozorovacích prací hvězdáren. Minuly doby, kdy objevy četných měsíců různých planet sluneční soustavy, nových planetek mezi Marsem a Jupiterem, mnoha zajímavých dvojhvězd, hvězd mnohonásobných, otevřených i kulových hvězdokup a různých galaktických mlhovin, nabádaly znovu a znovu hvězdáře k pilnému zkoumání kosmických hlubin. Bylo to období astronomických objevů, které můžeme srovnati s obdobím objevů kontinentů na Zemi...

Čím dokonalejší byly dalekohledy, tím více vzrůstaly naše vědomosti o kosmu, ale tím řidší byly překvapující objevy. Je proto pochopitelné, když se občas podaří hvězdářům náhodou nebo usilovnou prací přece jenom na nebi objeviti něco nového a neobvyklého, že to vzbudí pozornost a zájem celého astronomického světa."

Jiří Grygar v knihovně Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově

Právě o deset let později jsem v této poklidné atmosféře, přesně vystižené dr. Sloukou, promoval a nastoupil do aspirantury na hvězdárně v Ondřejově, abych vzápětí se zděšením zjistil, že věci se jaksi daly do pohybu, a tempo výzkumu v astronomii nabírá na obrátkách. Je asi v přirozenosti člověka, že ho vzrušují nové objevy, lhostejno zda jde o jeho vlastní obor či specializaci, anebo o směry dočista vzdálené. Tak jsem se v praxi setkal s problémem, kterému se později začalo říkat informační exploze. Z dnešního pohledu to byla doba kamenná, v Praze se tehdy stavěl první domácí reléový elektronkový počítač a k největším výdobytkům vědeckých knihoven patřily lístkové kartotéky, seřazené podle autorů, popřípadě podle oborů.

V proslulém americkém Sky & Telescope jsem měsíc co měsíc čítával přehledové články prof. Otto Struveho, který tuším po 12 let byl schopen s neobyčejným nadhledem probírat jeden rozvíjející se úsek astronomie po druhém. Stejně tak mne vzrušovaly každoroční přehledy deseti nejvýznamnějších astronomických událostí roku, které zveřejňoval ředitel slavné Harvardovy observatoře v USA prof. Harlow Shapley a o jejichž pokračování se pokoušel tehdy mladý asistent dr. Owen Gingerich (ten se dnes věnuje převážně historii astronomie). V průběhu aspirantury jsem se pokoušel zvolit nejvhodnější systém vlastních výpisků z odborné literatury, a když jsem posléze dokončil disertaci a začal jsem se věnovat samostatné výzkumné práci, podařilo se mi vytvořit systém, který byl dostatečně rychlý, pružný a dokonce dosti obecný. Tehdy mne napadlo, že bych mohl po Gingerichově vzoru sepsat, co mne v daném roce v astronomii nejvíce zaujalo. Pomýšlel jsem nejprve na magických deset událostí či objevů, ale hned napoprvé jsem zjistil, že nemá cenu se svazovat jakýmkoliv číslem. Těch důležitých objevů bylo prostě příliš mnoho a žádný se mi nechtělo vynechat.

Tak vznikla Žeň objevů 1966 o rozsahu 5 tiskových stran, otištěná v ŘH roč. 47 (1966), č. 12, str. 225 v podstatě jako jednorázová reakce na opravdový příval důležitých novinek, k nimž ten rok v astronomii došlo. O rok později byl v Praze kongres Mezinárodní astronomické unie, což mne natolik zaneprázdnilo, že jsem si na opakování Žně netroufal. Využil jsem proto Gingerichova přehledu 10 událostí, ale spontánně jsem k nim přidal další tři. Avšak od jubilejního 50. ročníku Říše hvězd v r. 1969 započal plynulý seriál Žní, který pokračuje nepřetržitě až dosud. Nadcházející Žeň objevů 1991 by tedy mohla nést pořadové číslo 25, a to je patrně dobrý důvod k ohlédnutí za celým seriálem a jeho proměnami.

Zprvu jsem se snažil dodat rukopis tak, aby mohl být otištěn hned v úvodním čísle ročníku; to má přirozeně pečeť nejvyšší aktuálnosti. Zásada má však své nevýhody, jelikož ověřené písemné zprávy přicházejí vždy se zpožděním a aktuální pozorování nečekaných jevů ke konci roku by se tak ocitla až v přehledu o rok opožděném. Něco času též zabere utřídění materiálu a samozřejmě i vlastní spisování. Počet výpisků z astronomické literatury totiž rychle vzrůstal, od řekněme 100 za rok do současných přibližně 1200 ročně. Proto nyní vycházejí Žně obvykle až od 4. čísla běžného ročníku. Současně vzrůstal i rozsah Žní, počátkem 70. let na 15 tiskových stran a v polovině 70. let na více než 25 stran. To vedlo k potřebě rozčlenit Žeň na více pokračování, což v průběhu 80. let vedlo k tomu, že seriál bezmála dospěl k modelu „had požírá svůj ocas“, když poslední díl přehledu byl tištěn v 11. nebo 12. čísle běžného ročníku časopisu. V posledním desetiletí přibyly ještě dedikace zesnulým příslušníkům čs. astronomické obce a také reprodukce originálních ilustrací z původních vědeckých prací. U významnějších objevů obvykle uvádím jména autorů, nebo jméno vedoucího autorského týmu, což usnadňuje vyhledání příslušné práce v původní literatuře.

Práce na novém ročníku žní začíná ihned po uzávěrce literatury pro ročník předešlý. Neustále s sebou nosím volné listy do kroužkového zápisníku formátu A5, na něž píši za sebou cokoliv, co mne zaujme, pochopitelně s přesným bibliografickým odkazem. Tyto výpisky mohou být libovolně dlouhé, od jednořádkové poznámky až po obsáhlé konspekty na mnoha listech. Výpisky přitom následují těsně za sebou a ocitnou se v kroužkovém zápisníku s očíslovanými listy. Ve vlaku, čekárně u zubaře nebo během nedostatečně zajímavých schůzí se pak zabývám vyhotovením věcného rejstříku výpisků pro daný ročník. Rejstřík se během let neustále vyvíjí, tak např. v r. 1968 přibylo heslo „pulsary“, v r. 1972 „rentgenové dvojhvězdy“ a v r. 1979 „gravitační čočky“. V rejstříku se může výpisek ocitnout i pod více záhlavími, třeba objev proměnnosti periody pulsaru PSR 1929-10 se ocitne pod záhlavími „pulsary“ a „extrasolární planety“. Rejstřík též umožňuje libovolné zjemnění záhlaví, tak třeba v r. 1983 přibylo k záhlaví „komety“ samostatné heslo „Halleyova kometa“, které přetrvalo až do r. 1988, podobně k supernovám jsem v r. 1987 přidal supernovu 1987A atp.

Rejstřík slouží především mým profesionálním zájmům, kde je samozřejmě nejpodrobnější. Dobře se však hodí i pro přípravu podkladů pro populární přednášky, články a zejména pro zmiňovanou Žeň. Umožňuje zpětně celkem rychle a spolehlivě najít přesný odkaz na původní literaturu a retrospektivně se hodí k rychlému zjištění významných údajů o daném objektu, jevu či teorii. V nejhorším případě stačí, aby tazatel (to jsem nejčastěji já sám) přibližně věděl, ve kterém roce byla zpráva otištěna, nebo příspěvek přednesen na nějakém semináři či sympoziu.

Pro příznivce osobních počítačů vypadá tento postup asi dost staromódně, ale jeho předností je úspora času. Často si člověk činí poznámky tam, kde počítač není po ruce, a podobně je to i se samotným čtením, které lze takto provozovat na nejnemožnějších místech a v libovolných polohách. Nezanedbatelná je i levnost „systému“ — roční investice do „hardware“ nepřesáhne 40 Kčs. Počítač typu „laptop“ to zvládne přibližně tisíckrát dráž.

Jelikož podle současných statistik vychází za rok asi 20 000 astronomických sdělení, je zřejmé, že Žeň představuje i v tom nejobsáhlejším provedení jen velmi subjektivně zabarvený výběr. Nejde tedy o vyčerpávající přehled astronomie, spíže o upozornění na některé novinky, které autorovi připadaly zajímavé. Nemilosrdný filtr času prověřuje kvalitu nových objevů i teorií velmi přísně, ale v retrospektivě se zdá, že seriál Žní většinou hlavní trendy rozvoje astronomie postihl včas a v přiměřených proporcích. V r. 1983 prohlásil význačný americký astronom (mj. šéfredaktor nejprestižnějšího astronomického vědeckého časopisu The Astrophysical Journal) Helmut A. Abt: „Většina astronomů shledává svou vědu s týdenními intervaly mezi významnými objevy mnohem více vzrušující než před třiceti lety“. Pokud bude pisatel patřit do oné Abtovy většiny, chtěl by se o své dojmy z astronomických objevů podílet se čtenáři Říše hvězd v tom duchu jako doposud.

Autorův dodatek – rok 2012

Ještě pár poznámek k tomu, jak Žně objevů vznikají v poslední dekádě, kdy došlo k reformě hlavních astronomických časopisů, které vycházejí velmi často a v obrovském rozsahu, jak je patrno z následujícího přehledu. Naproti tomu rozsah mých poznámek se v průběhu doby téměř nemění; popíšu na psacím stroji vždy zhruba 250 stran formátu A5 do kroužkového zápisníku. To znamená, že Žeň objevů odráží stále menší a menší výběr z celkové roční badatelské produkce.

Jiří Grygar v knihovně Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově

Pro své pohodlí jsem rozčlenil časopisy, které přicházejí do knihovny observatoře v Ondřejově, podle jejich hmotnosti za měsíc:

A) Těžké váhy (>1 kg na číslo)

1. The Astrophysical Journal

Má nejvyšší impaktní faktor a vychází proto 3x měsíčně; každé číslo má přes 1 tis. stran velkého formátu (přibližně A4)

2. Astronomy and Astrophysics

Je to nejvýznamnější evropský astronomický časopise vycházející 2x měsíčně. Každé číslo mívá kolem 900 stran velkého formátu.

3. Monthly Notices

Britský časopis s nejdelší tradicí; vychází 4x měsíčně, každé číslo mívá kolem 900 str.

4. Astronomical Journal

Americký časopis určený hlavně pro pozorovatelské studie. Vychází jednou za měsíc v rozsahu cca 500 stran.

B) Střední váhy

1. Vědecké týdeníky Nature (britský) a Science (americký). Obsahují široké spektrum vědeckých výsledků od astronomie po zoologii. Publikují výhradně špičkové práce a prvotřídní objevy.

2. Abecedně bez udání pořadí: Acta Astronomica (Polsko); Astronomičeskij Žurnal + Pisma AŽ (ruský); Astroparticle Physics; Astrophysics and Space Sciences; Celestial Mechanics and Dynamical Astronomy; IAU Circulars; Meteoritics and Planetary Science; New Astronomy; Publ. Astron. Soc. Japan; Publ. Astron. Soc. Pacific; Solar Physics; Space Science Review.

C) Welterové váhy

Sky & Telescope, weby NASA, ESO, ESA aj.

Úhrnem to znamená, že musím za měsíc prolistovat asi 15 tisíc tiskových stran.

Na přelomu 80. a 90. let jsem těchto podkladů využíval také ke krátkému souhrnu s titulem „Letošní pohled na vesmír vloni“ pro měsíčník Technický magazín. Tuto tradici jsme společně s Dr. Michaelem Prouzou a posléze Mgr. Davidem Ondřichem obnovili od r. 2004 pro čtvrtleník Astropis. Nejrozsáhlejší je ovšem stále psaná verze Žně objevů, jež vychází se zpožděním dvou let ve slovenském dvouměsíčníku Kozmos od r. 1995, kde je však k mání také elektronicky na adrese: cygnus.astro.sk/zne/

Pro mne to představuje napsat každý rok cca 250 stran rukopisu standardního formátu A4.