Autorova předmluva

Když jsem v r. 1954 začal studovat fyziku na Přírodovědecké fakultě MU v Brně, slyšel jsem a viděl základní kurs fyziky v podání tehdy 31letého odborného asistenta katedry fyziky RNDr. Martina Černohorského. Ten kurs mne nejenom naučil chápat fyziku, ale také metodě, jak si udržovat přehled o svém oboru. Později jsem zvěděl, že i pro dr. Černohorského šlo o premiéru, takže si pečlivě připravoval podklady pro každou přednášku i cvičení. Přestože ovládal těsnopis, tak podklady k přednášce sepisoval na psacím stroji do kroužkového zápisníku s listy formátu A5, takže v případě potřeby jsme mohli do těchto poznámek nahlédnout; žádná skripta tehdy nebyla a výtisků základních učebnic přeložených z ruštiny bylo jako šafránu.

Chtěl jsem se řídit tímto příkladem a prahnul po psacím stroji, což bylo tehdy téměř zakázané zboží. Na psacích strojích se totiž teoreticky daly rozmnožovat protistátní letáky... Až po svém přestupu na studium astronomie na UK v Praze v r. 1957 jsem si začal přivydělávat jako pomocná vědecká síla a za takto získané peníze jsem si mohl už v r. 1958 sehnat psací stroj a učebnici psaní strojem pro sekretářky, podle níž jsem se naučil psát na stroji všemi deseti naslepo.

Takto vybaven jsem v r. 1959 nastoupil po promoci do aspirantury ve stelárním odd. Astronomického ústavu ČSAV v Ondřejově. Tam kromě jiného jsem objevil naprosto báječnou knihovnu, obsahující jak důležité monografie i ze západní produkce, tak zejména celé ročníky nejvýznamnějších astronomických časopisů ze všech světových stran. Tamější knihovníci vystavovali pravidelně každý týden na poličkách v čítárně nejnovější došlá čísla astronomických časopisů, takže mi stačilo chodit aspoň jednou týdně do čítárny a dělat si poznámky potřebné pro mé studium v aspirantuře i pro vlastní badatelskou práci.

Jelikož svůj rukopis sám většinou nepřečtu, najednou se mi to rychlé psaní na stroji hodilo. Pořídil jsem si po vzoru svého brněnského učitele kroužkové zápisníky a do nich ukládal výpisky z literatury. Jelikož jsem se už v té době věnoval i popularizaci astronomie, stávalo se mi po přednáškách, že se mne posluchači ptali na věci mimo můj specifický obor. To znamenalo, že jsem v určité míře potřeboval získávat aktuální informace i mimo svou specializaci a na to se ty listy vkládané do kroužkového zápisníku hodily naprosto výborně.

Bylo jen potřebí opatřit k výpiskům jednoduchý rejstřík odkazů a tak si udržet přehled o různých oborech astronomie, jak jsem popsal o mnoho let později v časopise Říše hvězd 73 (1992), č. 3, str. 42 v článku "Kterak se žnou astronomické objevy?".

Následkem širšího záběru se mi ovšem začaly výpisky rozrůstat a v r. 1966 jich už bylo za rok tolik, že mne napadlo sepsat o objevech roku souhrnný článek, který vyšel ve zmíněné Říši hvězd 47 (1966), č. 12, str. 225–229 pod titulem Žeň objevů 1966.

Tehdy jsem se domníval, že jen souhrou okolností zrovna v tom roce se v astronomii událo více závažných objevů. Konkrétně to byly objevy proměnnosti optických jasností kvasarů, bodového rentgenového zdroje v souhvězdí Štíra, infračerveného záření červených veleobrů, rádiových spektrálních čar mezihvězdného hydroxylu, silně degenerovaných pidihvězd a zejména rozluštění vývojového paradoxu těsných dvojhvězd typu Algol podstatnou výměnou hmoty mezi složkami dvojhvězdy.

Nicméně v závěru článku jsem napsal, že "bez velké jasnozřivosti lze předvídat, že nových podstatných výsledků ještě přibude jako svědectví současného tempa, rozsahu a kvality astronomického výzkumu". Jen jsem netušil, že jsem se tímto výrokem zavázal k psaní každoročního pokračování Žně objevů na nejbližších minimálně 40 let.

Příloha I. - Poděkování

Prvním impulsem k tomu, abych ve Žních objevů pokračoval, bylo naléhání Doc. RNDr. Jiřího Boušky, CSc., tehdejšího výkonného redaktora Říše hvězd, abych takové články sepisoval každoročně. Když v r. 1995 Říše hvězd zanikla, nabídla mi redakce slovenského dvouměsíčníku Kozmos (Mgr. Eugen Gindl a RNDr. Drahomír Chochol, DrSc.), abych v započaté tradici pokračoval. Navíc RNDr. Richard Komžík, CSc. začal od toho roku zveřejňovat jednotlivé části rukopisu v jazyku html na webu Astronomického ústavu SAV.

Při příležitosti 30. pokračování Žní za r. 1996 mne oslovil vedoucí Hvězdárny a planetária Johanna Palisy v Ostravě-Porubě při VŠB-TU Ostrava RNDr. Tomáš Gráf, Ph.D. s návrhem, že by se všech 30 ročníků mohlo převést do digitální podoby a tím by se textů dalo využít k rychlému vyhledávání historie jednotlivých astronomických pozorování rozličných objektů i k dalším srovnávacím studiím toho, jak se astronomie v poslední třetině dvacátého století vyvíjela. První časově náročný krok v tomto směru vykonala pod jeho vedením Dagmar Vranková z téže instituce v letech 1997–98. Šlo právě o ty ročníky, které jsem psal na psacím stroji (1966–1991).

Shodou okolností se pak na mne v r. 1998 obrátili Mgr. Jíří Dušek a Rudolf Novák z Brna s nápadem, že digitálně zpracovaný text by chtěli vydat jako CD-ROM s různými dalšími tabulkami a obrazovými přílohami.

Tehdy jsem však narazil na složitý problém jednotných technických (nikoliv tedy obsahových) korektur celého textu. V průběhu třiceti let se totiž změnil systém fyzikálních jednotek (místo soustavy CGS nastoupila soustava SI, která se však v některých aspektech dodnes zejména v anglosaské astronomické literatuře zcela neprosadila), měnila se i astronomická nomenklatura a mnohé odborné názvy i pravidla českého pravopisu. Změnilo se též chemické názvosloví, které v případě exotických sloučenin nalézaných v mezihvězdném prostoru není příliš ustálené. Proto jsem velmi uvítal laskavou pomoc chemiků Ing. Jaroslava Kahovce a RNDr. Jana Webera, CSc., kteří mi v tomto směru velmi pomohli.

Projekt pak na delší dobu usnul, ale znovu ho vzkřísil ředitel internetového nakladatelství Aldebaran ve Valašském Meziříčí Ing. Libor Lenža. Jeho zásluhou se podařilo, že náročné a časové zdlouhavé práce na korekturách obřího textu se v r. 2003 laskavě ujala Mgr. Jana Olivová a dokončila je v r. 2009. V téže době začal aktuální rukopisy Žní korigovat RNDr. Miroslav Randa, Ph.D., který kromě odborné terminologie ovládá mistrovsky novou verzi Pravidel českého pravopisu. Od té doby až do jara 2012 jsem se věnoval grafické úpravě textu, který v této podobě pak Ing. Lenža znovu převedl do jazyka html.

Navzdory mnohaleté snaze o sjednocení celého textu a vymýcení chyb je prakticky jisté, že pozorný čtenář najde v rozsáhlém textu omyly, překlepy a nekonzistence, za něž se předem omlouvám. Věřím však, že to příliš nesníží užitečnost této historické pomůcky.

Výsledný produkt převedl do podoby, v níž se s celou Žní objevů můžete seznámit, Hynek Olchava.

Všem jmenovaným i jejich spolupracovníkům děkuji, že se tak rozsáhlého projektu ujali a přispěli tak k publikaci díla.

Příloha II. - Statistické údaje

Čtení podkladů z časopisů mi zabere týdně asi 4 h, tj. kolem 210 h ročně a vytvoření rejstříku zhruba 50 h za rok. Sepsání Žně do časopisecké podoby dalších cca 150 h. Úhrnem věnuji přípravě jednoho ročníku tištěných Žní přibližně 400 h ročně o víkendech a dovolené. Korektura pro digitální vydání mi zabírala průměrně 25 h za ročník. Úhrnem jsem přípravě této publikace věnoval asi 16 tis. h, ale k tomu je potřebí připočíst také čas ostatních spolupracovníků, zejména dobu potřebnou na technickou korekturu, přepis starších textů do digitální podoby a technické práce vydavatelství.

*XIII. kongres IAU, Praha 1967

Jiří Grygar